A jdeme do finále …. :-)

Vancouver 2010 – 50km klasicky s hromadným startem

Podle mnohých (a i já jsem se nakonec nebránil) měla být olympijská padesátka mým nejsilnějším závodem na olympiádě. Nakonec z toho bylo velmi slušné 12.místo pouze asi 13´´ na vítěze. Sice jsem pomýšlel výše, ale není to výsledek (umístění), ze kterého bych byl extrémně nadšený, ale zároveň nic proč být ani trochu zklamaný. Vlastně i tento závod potvrdil, že jsem dosáhl svého cíle, se kterým jsem na OH odjížděl a to, být schopen bojovat s nejlepšími o medaili (což jsem předváděl v každém závodě) a nejlépe si i nějakou přivézt domů (a to hned 2x, 15km bruslením a závod štafet). Takže olympiáda vyšla výborně, i když na tu případnou „třešničku na dortu“ během padesátky nedošlo. Následovala náročná cesta domů, kde jsem těžce „kousal“ přijetí na letišti. Výborné byly zástupy fanoušků, kteří přišli přivítat Martinu Sáblíkovou a i naši „bronzovou“ štafetu, ale jinak toto považuji za naprosto nezvládnutou akci, kdy se tiskovka vymýšlela na poslední chvíli (nebo to tak alespoň působilo) a zejména (ne)organizace následného focení a podobně ve mně vyvolalo pocity naprosté trapnosti a místo návratu z výborné olympiády spíše návrat z naprostého debaklu… Takže cesta z Prahy nebyla moc veselá a dětem chvíli trvalo než ze mě „vydolovaly“ nějakou srandu. Naopak večerní přijetí doma na Božáku bylo naprosto super, velmi milé přijetí se spoustou fanoušků i docela z daleka…takže ona ta olympiáda byla nakonec fakt dobrá :-). Následoval den doma, kdy se jen pralo, sušilo, opět naskládalo do tašky, já toho dost prospal a druhý den už jsem zase mazal na letiště a nabral směr Lahti, kde se hned o víkendu konal další SP. Po 1,5 měsíci, kdy jsem byl v Kanadě, se mnou na SP cestovala i rodina a bylo to super.

SP Lahti – skiatlon 15km K + 15km V

Na pátečním tréninku (vlastně 1. od padesátky) se mi lyžovalo dost hrozně, přikládal jsem to jak únavě, tak časovému posunu. I zapracování těsně před závodem nebylo nic moc, o to příjemnější byl samotný závod, kdy se mi podařilo vyhrát všechny 3 prémie a nakonec po těžkém souboji dojet 2.. Celý závod jsem se snažil jezdit na čele a bojovat o prémie, což se dařilo i díky výborným lyžím, zejména na klasice a velmi dobrým na bruslení. Celý závod jsem byl aktivní a i odtrhnutí se od skupiny spolu s Magnificantem byla má práce, ale v každém kole jsme spolu spolupracovali a postupně náskok zvětšovali. Konečné 2.místo bylo výborné a hned se vyrojily dotazy, zda budu s Northugem bojovat o celkové vítězství v SP. Jelikož jsem se nikdy extra nezajímal kolik bodů je mezi námi, tak jsem byl přesvědčen, že boj o celkové vítězství je již nereálný (což Petter potvrdil na středečním sprintu v Drammenu) a pouze jsem bral za reálný pokus bojovat o malý globus v distanci. Záleželo jak se nám vzájemně podaří zbývající závody.

SP Holmenkollen – 50km V s hromadným startem

Na Holmenkollenu nás přivítaly změněné tratě (zkrácení okruhu pro 50km z 16,8 na 8,3km a zejména rozšíření tratí + nové mosty). Pro padesátku na nás čekalo celkem 8 okruhů s velmi náročným profilem a i velmi těžkým sněhem, který byl i přes celkem vysoké teploty přes den přemrzlý s jemným zrnem, což znamenalo, že byl velmi, velmi pomalý a neskluzný. Během týdne jsem za těchto podmínek nebyl na trénincích nijak extra nadšený, ale kvitoval jsem náročný okruh. Podobné podmínky panovaly i během sobotního závodu, ale bohužel jsem se během závodu ( zejména během první poloviny závodu) velmi natrápil s lyžemi, kdy jsem měl zejména v prvním okruhu lyže snad nejhorší z celého pelotonu (z kopce snad nebyl nikdo kdo by mě nepředjížděl :-( ) a po první výměně byly další lyže sice o trochu lepší, ale výrazná změna nenastala. Je to smutné, ale holt jsme si na tomto závodě vybrali smůlu a zatímco celou sezonu naši servismani mazali minimálně velmi slušně, tak teď jsme , troufám si tvrdit, totálně promazali nebo alespoň mě ty lyže „ani nehly“. Již v druhém kole mě napadlo, že vzdám, ale nakonec jsem to rychle zavrhl, protože nejenže jsem jel na Holmenkollenu, což je pro lyžaře „něco extra“, tak když už jsem se vydal na trať, tak ji „se vztyčenou hlavou“   absolvuji. Po druhé výměně jsem již dostal velmi slušné lyže a i na mezičasech ( a zejména pořadí) to bylo hodně znát. Nakonec jsem sice absolvoval poslední kolo v křečích (na padesátce docela častá věc), ale konečné 17. místo pro mě mělo cenu zlata :-). Sice jsem byl po závodě smutný z toho, že jsem definitivně přišel o možnost bojovat o malý distanční globus, ale časem jsem musel jen souhlasit, že i takto je  to extra úspěch, jelikož jsem do sezony nastupoval s cílem uspět na Tour (výrazně splněno), potřetí vyhrát v Otepaa (splněno) a uspět na olympiádě (splněno). O konečném hodnocení SP jsem vždy tvrdil, že se na něj nesoustředím, takže dosavadní umístění je super a doufám, že i přes sílící problémy s nosohltanem (zánět), které po Holmenkollenu začaly sezonu takto dobojuji, i když nadcházející MČR již tak jistě nevidím… Ale teď mám před sebou finále, kde letos platí, že může startovat jen prvních 50 z celkového pořadí, takže jsem zde jediný český zástupce a doufám, že budu vidět :-).

Doufám, že ještě nejste „přesyceni“ lyžováním (v ČR dle informací stále ještě panuje krutá zima :-)) a i o nadcházejícím finále si najdete čas zafandit a držet palce :-).

                                                                                                                         Lukáš