A už zase na cestách…

Val di Fiemme – sobota, 20km klasicky s hr. startem

Do tohoto závodu jsem nastupoval s číslem 7 a cílem jednak si polepšit v celkovém hodnocení Tour a zároveň získat nějaký náskok před závodníky kolem mě do zítřejší, poslední, etapy. Pár hodin před startem se celkem měnilo počasí, kdy na holky slušně sněžilo (teplota kolem 0°C) a já už se těšil, že pojedu na mikrokontaktech, ale asi 1 hodinu před naším stratem již pršelo, takže nad mikrokontakty se vznášel otazník. Po příjezdu na tratě jsem očekával shon a nervy v mazací buňce, což změny počasí krátce před startem často zapříčiní, ale v mazací buňce byl naprostý klid. Varianty byly 2, buď mikrokontakty nebo klistrová varianta. Při rozjíždění jsem se celkem rychle rozhodl pro klistry, protože mikrokontakty možná nepatrně lépe stoupaly, ale ve sjezdech byly pomalejší. Na start jsem se celkem těšil a mým cílem bylo útočit spíše až v druhé polovině závodu.  Ale plány jsou jedna věc a realita druhá, takže když překvapivě již na 2.km zaútočil Gaillard (ztrácel na mě 25 vteřin), tak jsem musel reagovat a šel jsem také do toho. Na prémii jsem si dojel pro 3.místo, což znamenalo 5 vteřin bonus, takže úspěšně. Hned v dalším kole v tom samém místě nastupoval Hellner, ale to jsem již po prvním kole očekával a opět šel do toho. Nakonec opět 3.místo na prémii za 2 Nory (Northug a Oestensen), ve 3.kole jsem do toho již šel aktivně sám a na prémii, myslím opět 3 (Northug a Sundby). Na této prémii bylo vidět, jak dnes jedou Noři týmově, protože by prémii jistě vyhrál Sundby, ale pár metrů před prémií na něj Northug houknul on zpomalil a jako první projel prémií Northug a až po něm Sundby. V tu chvíli jsem si říkal, že by bylo pěkné aby i náš tým mohl jet takhle týmově, ale byli jsme rozptýleni napříč celým polem, takže to nebylo možné…snad jednou…  Po této prémii jsem viděl, že jsme poodjeli balíku a bylo by škoda na ně zase počkat a tak jsem se rozhodl jet dál sám a risknout, že to dojedu tako až do cíle (Northuga jsem nepočítal, protože mi za celý závod nepomohl a ani jsem nečekal, že by se to dál nějak změnilo). Před další prémíí si mě opět pár metrů před prémií předjel, takže jsem bral 10 vteřin za 2.místo a na časté dotazy musím odpovědět, že mě to ani nijak nevadilo – jel jsem si sám na sebe a snažil se najet něco na ostatní kolem mě v celkovém hodnocení, pokud bych neutrhl Northuga tak to stejně nemělo cenu řešit….až to najednou přišlo….myslím, že hned na začátku 5.kola mi začali všichni hlásit, jak Northug ztrácí (vůbec jsem se neotáčel) až z toho bylo nakonec 36 vteřin v cíli + nějaké bonusové vteřiny a mě najednou patřilo 2.místo celkově s 8,3 vteřinami ztráty na 1. a luxusním náskokem 1minuta 22 sec na 3.místo. Prostě paráda a myslím, že jeden z mých nejlepších závodů kariéry. Musím připomenout, že mi k tomu pomohly výborně připravené lyže, takže i takto DĚKUJI servisu J.

Neděle – výjezd na Alpe Cermis – Final Countdown J

Od rána jsem se cítil na jednu stranu po sobotě dost unavený, ale na druhou stranu jsem se hodně těšil na start, možná i proto, že to dneškem končí a již bude těch 10 ďábelských dní za námi. Před startem jsem nesnažil rozjet, ale pořád jsem se nemohl dostat do tempa, tak jsem šel na start s tím, že ono to nějak dopadne. Hned od startu to ale bylo úplně jiné a  jelo se mi naprosto perfektně. I když jsem očekával, že na mě Petter počká a nechá se „odtáhnout“ pod sjezdovku tak tomu tak nebylo a bylo vidět, že se dost snaží… Ale i tak jsem měl pocit a viděl jsem, že jakmile budu chtít, tak si ho za chvíli dojedu, prostě jsem se cítil super a lyže jsem měl PERFEKTNÍ. Myslím, že během celé Tour jsem měl vůbec hodně dobře připravené lyže, prostě náš servis se pěkně vytáhl. Pettera jsem sjel tak na 10 metrů, ale nechtěl jsem ho dojet, protože by se za mnou jen vezl a šetřil síly a tak jsme nějaký čas jeli takto za sebou. Ale asi po 3km jsem  ho dojel, hned mě pustil na čelo, kde jsem jel tak kilometr a zkusil ho pustit ať si taky zatahá….a koukám jak blázen….on šel hned dopředu a táhnul mě asi 700 metrů …tak z toho jsem byl tedy dost vykulenej…myslím, že jsem viděl poprvé aby takhle spolupracoval J. Takže s nějakým vystřídáním jsme dojeli až pod sjezdovku a tady 3,4km do cíle jsem věděl, že musí začít peklo a pokud chci vyhrát tak ho musím rozjet já, ale hlavně ho musím přežít… Tak jsem na nic nečekal a rozjel to, jako by tak za kilometr byl cíl, nohy bolely, ale prostě jsem to musel zkusit. Ani ne po 700 metrech najednou dostávám informaci, že Petter odpadá, skoro hned to bylo 11 vteřin, pak přišly ty nejprudší pasáže a serpentýny…asi 1,5km do cíle to již bylo 40 vteřin a za po další prudké pasáži již kolem minuty…tak to jsem si byl již 100% jistý, že Tour vyhraju J a dovolil jsem si i takový luxus, že jsem se již netrápil a posledních 800 metrů dojel dá se říci v klidu, po cestě si „plácl“ s trenérem Mírou Petráskem (jako při mém 1. vyhraném SP kdysi…) a před cílem vzal od diváků českou vlajku a s ní došel do cíle. Díky „volnějšímu“ konci jsem dojel „vizuálně v pohodě“ a počkal si tam na 2. Northuga a 3. Colognu, pogratuloval jim a „středem“ odešel se převlíct (kde už se mi tedy nohy podlamovaly fakt hodně J ). Pak šílený kolotoč rozhovorů, vyhlášení , mimochodem jsem byl vyhlášen i nejrychlejším mužem dne, což jsem chvíli bral za vtip, protože jsem ten konec jel opravdu s rezervou, ale nakonec jsem se nebránil a cenu si rád převzal J. Pak samozřejmě na dopingovou kontrolu a už rychle na hotel, dobalit, navečeřet a domů… Domů jsem dorazil ve čtvrt na 4 ráno, ale nějaké naspávání nepřicházelo v úvahu neboť mě naše děti již chvíli po 7 vyhnaly z postele a musel jsem začít fungovat…. zlatá Tour J J J.

Doma jsem si dal pondělí – úterý volno, pouze jsem byl chvíli s dětmi na sjezdovkách, ale zejména v pondělí ještě práce (novináři) a příjemná chvíle, kdy mě přivítali na Božím Daru J. Ve středu již opět na běžkách, ale jen krátce (dopoledne klasika a odpoledne bruslení) – pocity sice unavené, ale to se dalo čekat, k tomu ještě posilování a ve čtvrtek ráno již po 6 valím do Prahy, kde si v O2 Aréně vyzvednu olympijskou kolekci vybavení a v 11.25 již odlétám směr Tallin, pak autobusem do Otepää, kde mě v sobotu čeká 15km klasicky. V Tallinu jsem dostal informaci, že ČT by měla tento závod přenášet, tak snad něco předvedu J. Doma jsem zachytil bouřlivé debaty, že ČT nepřenášela Tour de Ski a jiné sportovní podniky, ale nijak jsem to neřešil, protože stejně v době přenosů jsem na trati J, ale samozřejmě vítám každou možnost, kdy může být běžecké lyžování snáze dostupné  divákům.

Takže v sobotu zapněte telky a držte palce českému týmu (kromě mě bude ještě v Otepää startovat Standa Řezáč a Petr Novak, kteří se ještě perou o olympijskou nominaci).

                                                                                      Lukáš