Akce dokumentů
Další dobrý olympijský start – Skiathlon 7.místo…
S dvoudenním odstupem průběh skiathlonu a následný program …
Do skiathlonu jsem nastupoval s vírou, že budu bojovat o medaile, s cílem kvůli medailím riskovat a nedovolit , na těchto závodech oblíbené :-(, vlažné tempo v klasické části, které má za následek, že skoro celý peloton vyjíždí společně do bruslařské části. Na startu nás přivítalo obrovské vedro, takže se pod kombinézou ani to nejtenčí triko nekonalo a i přesto bylo během závodu pořádné vedro. Chvíli před startem jsem měl lehce problémy se stoupacím voskem, který nechtěl v tomto vedru „vymrznout“ (ztuhnout), takže mi lyže lehce zadrhávaly, ale Vít mi je poupravil a vyrazil jsem do startovních bloků. Hned po startu mi sice lyže ještě 1-2x zadrhly, ale žádný pád se nekonal a od té doby již „nezlobily“ :-). Na konci 1.kola (4x 3,75km klasika a 4x 3,75km bruslení) jsem se propracoval do čela a jelikož mi přišlo tempo vlažné, tak jsem se ujal čela a rozjel slušné tempo. Pole se celkem brzy natáhlo, časem jsme se utrhli (asi prvních 6), ale i díky teplu, kdy je stopa pro první vždy pomalejší než pro ty další nás někteří v dlouhých sjezdech zase sjeli. I přesto jsem se rozhodl riskovat a tahal peloton, protože nikdo jiný (ani Dario Cologna, který mě na chvíli vystřídal) nechtěl držet toto vysoké tempo. Byl jsem přesvědčen, že toto tempo vydržím a zabráním tak, aby do depa přijel celý peloton, což by byl problém ve skejtu a v bruslařské části si pohlídám pozici, odkud v posledním kole – pokud nebude třeba dříve – zaútočím. I kvůli vedru bylo nezbytné nepodcenit občerstvování, a proto jsem si dal velmi záležet, abych zachytil pokaždé kelímek s ionťákem (případně i gelem) na občerstvovačkách, protože případná dehydratace by znamenala rychlý konec. Nakonec nás přijelo do depa 29 v půl minutě, přezutí jsem zvládl celkem v pohodě, drobnou komplikací bylo, že se mi nepodařilo zapnout botu na první pokus do vázání, díky čemuž jsem nandavání poutek od holí nechal až na prostor mimo depo (abych neztratil pozici v balíku). Bohužel v tu chvíli nastoupil Švéd Olsson, který hned získal asi 10´´ náskok, což nebyl problém, ale problémem nastal fakt, že druhý jel další Švéd Hellner, který všemožně, dle mého názoru i nefér způsoby, blokoval ostatní (zejména mě a Legkova) ve snaze dotáhnout vedoucího Olssona. Chápu, že tým se snaží „chránit“ svého vedoucího závodníka, ale jakmile dojde na kontakty a skákání na lyže apod., tak to už sem, myslím nepatří, takže jsem velmi vážně uvažoval o tom, že nejspíše použiji stejnou zbraň a zlomím mu hůl. Normálně toto zásadně nedělám a ani se o to nesnažím, ale jakmile je někdo nefér, tak si to nemůžete nechat líbit. Nakonec jsem do toho nešel a asi i kvůli tomu, že se mi ho několikrát podařilo předjet a jet chvíli v pohodě, i když vzápětí využil „vzduchového pytle“ a celá situace se opakovala. Bohužel asi v polovině předposledního kola, samozřejmě jsem toho měl již plné „kecky“, kdy jsem nastoupil a kousek poodjel skupině, tak jsem si srazil botu o botu a „kously“ se mi o sebe klouby dublonových bot, což muselo vypadat celkem komicky, ale já jsem v tu chvíli šel málem na záda, ale i když jsem to nakonec ustál, tak mě to rozhodilo natolik, že se přes mě přehnal skoro celá skupina. Do kopce jsem je uvisel, po sjezdu si lehce odpočinul a na posledním hupu před cílovým kopcem (stále předposlední kolo) se snažil dostat při kraji tratě na čelo skupiny s cílem dále poodjet. Bohužel kousek před tím, než se mi to povedlo, tak asi na úrovni druhého mi někdo z Němců stoupl na lyži (neúmyslně, holt jsem se tam nevešel :-( ), což mělo za následek pád (klek) a propad až asi 10metrů za skupinu (než jsem se zvedl a zase rozjel)… Takže druhá nepříjemnost během asi jednoho kilometru, ale tato byla horší, neboť mě odstavila ze skupiny, která se již rozjížděla do závěrečných 4km a každý již různě nastupoval. Sice jsem skupinu postupně dojížděl, ale velmi mě zdržovali „odpadlíci“, které než jsem objel tak se skupina zase lehce vzdálila, ale i přes to všechno jsem dojel těsně za skupinou, která bojovala o 1.-5.místo a i když jsem mocně finišoval, tak na Němce Filbricha to v cílové rovince nestačilo (ale musím uznat, že jsem si ho „vezl na zádech“ asi 500 metrů před cílovým kopcem, kde mi těžce nastoupil, nástup jsem hned nezachytil a i když jsem ho poté dotahoval tak byl lepší a 6.místo si těsně uhájil).
Takže závěr je, že jsem s celým závodem, kromě smůly s pádem v předposledním kole (případně i předcházejícímu problému, což byla jednoznačně má chyba), spokojen a to i s možná velmi riskantní taktikou celého závodu a nic na tom nemění ani různé „odborné“ hlasy, které na několika místech zazněly. Navíc mi i tento těžký závod přinesl důležité informace, jak o trati tak i o některých soupeřích do závěrečné padesátky, které se případně mohou velmi hodit.
Samozřejmě na mém výsledku se kromě mě podíleli třeba i servismeni a opět je musím pochválit, protože klasické lyže jsem měl velmi solidní a skejty, myslím, patřily mezi nejlepší v poli, takže i servismanům patří velký dík za tento výborný výsledek, pouze necelých 14 vteřin od vítěze. A vězte, že i když to nakonec nebyla medaile, tak 7. místo výborné je!
Následující den mě čekal on-line pro deník Sport, lehčí trénink a dnes již konečně volno. Zítra kratší rychlejší trénink na tratích a ve středu nás čeká štafeta.
Dnes samozřejmě patří gratulace našim sprinterům Kožíškovi s Koukalem, kteří obsadili 6.místo ve sprintu dvojic, i když po vítězství v kvalifikaci určitě pomýšleli výše, ale takový holt již sprint dvojic bývá…
P.S. Trošku mě překvapilo, když jsem se dočetl, že v neděli Andrus Veerpalu ještě závodil v Estonsku na Tartu maratonu, kde obsadil 9.místo. Nejde zdaleka o výsledek, jelikož vrcholem pro něj má být, i podle jeho vyjádření, olympijská padesátka, ale to, že jsem zvědav, jak rychle počítá, že se srovná s časovým posunem, protože nejdříve se do Kanady může dostat v pondělí navečer a to by ještě musel letět skoro ihned po Tartu maratonu. Gráťo i Standovi Řezáčovi, který 4.místem v Tartu maratonu potvrdil, že laufy opravdu umí.
Lukáš
