MS Oslo – 8.místo v závodě štafet…

Na dnešní závod jsem se těšil, ráno jsem byl po delší době běhat ( pata naštěstí moc nezlobila), takže jsem se mohl konečně připravit na závod tak jak jsem normálně zvyklý. Raději jsem jel na tratě o chvíli dřív, protože jsem měl obavy z předpokládaného velkého množství diváků (předběžně se očekávalo 100.000 diváků), ale i když se jich na stadion valilo opravdu velké množství tak s dopravou dnes nebyl větší problém. Půl hodiny před uzavřením tratí (což se děje vždy 10´před startem závodu) jsem dostal k vyzkoušení závodní lyže, šlo zejména o test stoupací mázy, abych se byl schopen z lyží celkem pohodlně odrazit. Dá se říci, že jsem se odrážel celkem v pohodě, takže jsem měl závodní lyže vyřešeny a mohl jsem se v klidu rozjíždět. Vlastně jsem neviděl ani start závodu, protože jsem v tu dobu byl na „zahřívacích“ tratích, což je zde okruh asi 300-400 metrů mimo závodní tratě a viděl Jakšíka až tak na 3.km, kde jsem již viděl, že trochu ztrácí, ale co se dalo dělat. O to více jsem se snažil dobře rozcvičit a po prvním kole jsem již spěchal do prostoru startu. Bohužel Jakšíkova ztráta narostla celkem dost, ale alespoň jsem mohl jet v kontaktu s Colognou. Vyráželi jsme takřka společně a já měl pocit, jako bych od startu do cíle sprintoval. Cíl byl jasný. Chtěl jsem co nejdříve dojet Francouze Manificanta a poté se co nejvíce přiblížit další skupině před ním. Neměl jsem problém jako na patnáctce, kdy jsem měl pocit, jako bych se musel po startu nejdříve dostat do tempa a zde, při štafetách, šlo všechno hned. I když jel Cologna skoro celý závod za mnou, tak mě alespoň ve sjezdech občas zatlačil, takže o nějaké urychlení se postaral. V prvním kole jsem měl pocit, že má lepší lyže, ale tím, že se nehrnul dopředu a občas zatlačil, tak pomohl, jinak jsem se obával chvíle, kdy půjde dopředu a v prvním sjezdu mi poodjede což by se těžko dotahovalo. Ale mnou nastavené tempo bylo asi již tak vysoké, že se o to za celé první kolo ani nepokusil a občas jsem viděl, že mezi námi – na konci kopců – občas vznikne mezera, ale nikdy se mi nepodařilo ho utrhnout. Francouze jsme předjeli ještě před koncem prvního kola a ani nevím jak dlouho s námi jel, mě zajímalo jen to co se děje vepředu a co můžu udělat pro snížení ztráty. Na 6.km mi již bylo na zvracení, ale alespoň potěšil fakt, že ze skupiny před námi začínají někteří odpadat.  Asi na 7,5 km mě začal Cologna předjíždět, ale věděl jsem, že si ho nemůžu nechat ujet, takže jsem bojoval abych vydržel přechod kopce a ve sjezdu jsem si lehce odpočinul – opravdu jen lehce, protože zase tak dlouhý sjez to nebyl. Následoval výjez kolem kostela, závěrečná prudká pasáž a rovný sjezd, kde jsem využil toho, že jsem šel do „vajíčka“ později než on a zároveň „cyklistického háku“ a poté co jsem chytil rychlost tak jsem mohl Daria taky, alespoň jednou, zatlačit. Bylo vidět, že se mu lyže po prvním kole, nejspíše špinavým sněhem, který je na tratích, zpomalily, takže už jsme na tom byli nastejno. Vizuálně jsme se celkem přibližovali estonskému závodníkovi, který odpadl od skupiny před námi. A i proto jsem v posledním kopci před stadionem šel do vedlejší stopy a z posledních sil to „nakopl“. Za chvíli jsem byl před Dáriem, ale i když jsem věděl, že není šance mu nějak výrazněji poodjet, maximálně o nějakou vteřinku, tak jsem chtěl v nejlepším případě Estonce ještě dojet, pokud ne, tak alespoň z náskoku něco ubrat, aby zbylé dva úseky měly méně práce. Dojet ho se nepodařilo, ale možná tomu nebudete věřit, ale opravdu strašně rád jsem předal Magimu a poroučel se na zem… Po chvíli přesun do mix zóny, kde jsem se pořádně převlékl, rychle do sebe nacpal nějaké energetické gely a pití pro regeneraci – už jsem hned musel myslet na co možná nejlepší podpoření regenerace ze závodu směrem k nedělní padesátce, která bude vražedná. Po té následoval průchod kolem novinářů s několika rozhovory – dokonce mě zde ještě dohnal Magi ( který mezitím absolvoval svůj úsek a předal Kukínovi)…Ne že bych se tak vykecával, ale jak cesta do mix zony, tak i převlíkání mi dost trvalo :-).  K tomu všemu jsem byl ještě vybrán na dopingovou kontrolu, takže po odevzdání lyží do servisu a sbalení věcí jsem „frčel“ na doping, kde jsem strávil až do 15.45… prostě dlouhej závod, který často cílem ještě nekončí. Pak cesta na hotel, sprcha, proběhnutí, kontrola u doktorů, večeře… a už píšu :-). Ještě nejsem jistý zda zítra vyrazím na lyže, ale pravděpodobně ano a už tu bude neděle a s ní i můj poslední start zde MS a to v závodě na 50km volnou technikou s hromadným startem. Závod očekávám hooodně těžký s neustálým strkáním a stát se může vše… Necháme se překvapit.

Lukáš