Premiérový „lauf“ Cortina-Toblach s úspěchem dokončen

Již před startem se potvrdilo, že při stratech v Itálii se mnohdy nenudíte. Domluvený transport na start nedorazil, naštěstí se brzy podařilo zajistit jiný. Tento nás chtěl vyložit již 5km před samotným stratem a velmi se divil, že trváme na odvoz až na místo stratu. Vyhřívané prostory pro závodníky, např. pro odložení věcí apod. neoznačené a když už jsme je našli, tak bylo zamčeno… Slibovaný okruh pro rozjíždění v blízkosti stratu (startovalo se přímo v centru Cortiny) nějak zapomněli dodělat, takže zapracování před startem bylo pouze během a poprvé jsem se „sklouznul“ až po odstartování, ale od té doby už to bylo dobré J. Tempo se mi zdálo ze začátku velmi mírné, tak jsem se pustil do stíhání skupiny kolem T.Angerera (cca 20´´ ), většinu závodníků kolem této skupiny jsem pohltili, ale co jsme na vedoucí skupinu (např. Northug, Cologna, Hellner) nestáhli do 16km kopce tak to už se dále, i přes snahu spolupracovat a rozjíždět sjezdy, nepodařilo. Od začátku se mi jelo celkem dobře, i když jsem na většině trati cítil, jako by mé lyže nepatrně ztrácely na závodníky kolem mě, ale závod dopadl velmi dobře takže si nemohu stěžovat. Průjezd tunely byl bez větších problémů, jen to chtělo co nejdříve přivyknout tmě. Během závodu jsem se, bohužel, nevyhnul pádu a to asi na 13.km, kdy mě srazil německý servisman, který občerstvoval své závodníky. I když je pravidly zakázáno servismanům se při občerstvování hýbat (servisman musí stát a závodník si od něj musí převzít pití), tak občas to někdo nedodržuje a často ve skupině dochází ke kolizím. Nyní, bohužel, to postihlo mě, když jsem se mu vyhýbal (vběhl do prostředku tratě), ale v tu chvíli začal couvat a „sejmul“ mě mimo trať. Než jsem se zvedl a vrátil na trať, tak už jsem měl na skupinu ztrátu, kterou jsem dalších asi 500 metrů dotahoval a samozřejmě jsem si pod vlivem emocí neodpustil pár nadávek na jeho adresu. Do skupiny jsem se nakonec dostal, na chvíli mě to rozhodilo z rytmu a já byl jen rád, že to nakonec takto dopadlo. Při nájezdu na stadion do posledních 3,3km jsem měl pocit, že už se nejede tak jak by jsme mohli, tak jsem šel dopředu trošku to rozjet, ale nikdo nechtěl spolupracovat, takže jsem skoro celý okruh odtáhl (možná i s mírným náskokem), ale kousek před cílem jsem byl pohlcen a nakonec alespoň uhájil předposlední místo ze skupiny před DiCentou. Zvlášť mě to nemrzelo, protože mi v tomto závodě nešlo nijak výrazně o umístění, ale jednoznačně o co možná největší umazání náskoku první skupiny, což se celkem podařilo. Po závodě se mi přišel německý servisman omluvit, ale to už jsem byl „vychladlý“ (možná i únavou J )a naprosto jsem to vzal, protože se to může stát kdykoli a já si to již pro letošek tímto snad vybral J. Odpoledne jsme si ještě lehce projel zítřejší trať, protože mým startem ve 13:09 pro mě, myslím, začne asi nejdůležitější etapa letošní Tour, tak držte palce, ale nejen mě, ale i zbytku týmu, protože věřte, že únava je již hodně znát a na Alpe Cermis ještě celkem daleko…

                                                                                                                                                                                      Lukáš