Prolog miniTour v Kuusamu – Sprint klasicky

Prostě celé dopoledne bylo takové v pohodě. Na to, že se jednalo o můj první letošní start v seriálu SP, tak jsem samozřejmě cítil chvílemi takové to „šimrání v žaludku“, ale nějak zvlášť nervózní jsem nebyl. Skoro okamžitě po příchodu do servisních buněk jsem měl od Fouse připraveny jak rozjezdové tak i závodní lyže. Jelikož 5´před startem holek se uzavírala trať a pak již na ni nebylo možno trénovat a zkoušet lyže, tak jsem popadl závodní lyže a upaloval využít posledních 10´k vyzkoušení namazaných závodních lyží přímo na závodní trati. Lyže se mi zdály od prvních kroků celkem pohodlné a skluzné, takže jsem nevyžadoval žádné úpravy (přemazání stoupacích vosků nebo zvětšení stávající vrstvy) a po chvíli ježdění se zase na chvíli schoval do buňky, protože jsem měl ještě skoro hodinu čas. Takových 45´minut před mým startem jsem se na rozjezdové části tratí zapracoval, v buňce vzal nezbytný batoh s věcmi na převlečení a spěchal ke startu. Zde ještě nafasovat čipy na nohy, chvíli pobíhat abych nevypadl z tempa a už jsem stál ve startovní bráně.  Po vystartování jsem samozřejmě 2x smekl :-(, takže jsem se zase hned skoro zastavil, ale to se stává. Ještě ty soupaž od startu nebyly úplně ideální, přeci jen mi zrovna nesedí skoro 20´před startem už nelyžovat (pouze se přesouvat ke startu a zvládnout všechny nezbytné úkony) a pak hned vyrazit do sprintu. Přeci jen v distančních závodech nerozhoduje, zda těsně po startu ztratíte 1-2´´, protože ji v klidu zase můžete najet, ale ve sprintu je každá vteřina vzácná. V prvním sjezdu jsem to lehce bachoval, protože ve spodní části je dost nepříjemná dlouhá zatáčka, kterou se projíždí ve velké rychlosti a jelikož se v ní rolbařovi stopa moc nepovedla (a i před uzavřením tratí se mnou trochu zacvičila…) tak jsem nechtěl riskovat. Že je zrádná bylo vidět třeba na Morilovi nebo v rozjížďkách Katje Visnar, kteří zde měli pád a tím pádem byli bez šance. V následujícím stoupání jsem se ještě úplně nesrovnal s technikou v této rychlosti, ale hned poté, za obrátkou, už se mi jelo velmi dobře a nejen kopec zpět na stadion, ale i finiš jsem zvládl velmi slušně.  A už tu byl cíl. V kvalifikaci jsem obsadil 59. místo, což není zase tak podstatné, ale ztráta na sprintery specialisty byla 12.75 vteřiny a třeba na Pettera Northuga pouhých zhruba 3.5 vteřiny. Jednoznačně se jednalo o jeden z mých nejpovedenějších klasických sprintů a ztráta je celkem v pohodě. Navíc jsem měl v cíli, hned po dojetí, pocit, že bych mohl takto pokračovat dál ( i když 10km bych takto samozřejmě nedal :-) ) což je dobrá předzvěst pro další etapy…jen to potvrdit :-). Takže jsem z cíle odcházel spokojen a to nejen se svým výkonem, ale i s lyžemi a mázou, což potěší. Zítra je na programu další etapa a to 10km Volně, startovat se bude v obráceném průběžném pořadí ( takže od posledního k prvnímu). Tak držte palce :-).

Lukáš