Se zpožděním 50km volně na MS a dnešní skiatlon v Lahti…

MS Oslo – 50km volně s hromadným startem:

Má taktika pro tento závod byla jasná – pohybovat se v popředí, ale nechodit na čelo pelotonu, pokusit se vyhnout se různým karambolům během závodu a být připraven na poslední 1- 1,5kola, kdy jsem očekával „skutečné závodění“. Toto se mi dařilo držet zhruba do začátku 5. z 6ti okruhů, ale chvíli před nástupem Hellnera se o slovo u mě přihlásila krize a vystřelující křeč do levé nohy, což jsem cítil „naštěstí“ jen do kopce. Takže jsem nemohl zareagovat na jeho nástup a v jednu chvíli se přes mě valily doslova davy závodníků a já si pomyslel, že závod je „v pytli“… Ale naštěstí jsem se vyškrábal na nejvyšší bod trati ( Frognesetter) s menší ztrátou na konec prvního balíku, ale ve sjezdu mě dojelo pár lidí zezadu a s nimi jsem se vyvezl ( díky cyklistickému háku) a v okolí stadionu mi lyže vždy jeli výborně, takže se mi podařilo vrátit se do vedoucího balíku ještě kus před koncem 5.kola. I když jsme mohli celkem 4x za závod vyměnit lyže a plánoval jsem objet na prvních 2 okruhy a poté vždy po kole lyže vyměnit (měnil jsem mezi sebou 2 páry), tak jelikož jsem na těch, co jsem absolvoval 3. a 5.kolo, měl lepší pocit a dojem, že jsou rychlejší, tak jsem do posledního okruhu zariskoval a depem pouze projel bez výměny lyží. Stejně to z vedoucího balíku udělal pouze Dolidovič ostatní měnili. Díky tomu jsem se dostal na čelo pole, což mělo za výhodu, že v případě problému jsem si mohl dovolit „luxus“ propadnout se o nějaké místo, ale vlastně jsem měl pořád velkou šanci, že zůstanu v balíku, což pomáhá zejména ve sjezdech. Ve výjezdu na Frognesetter jsem se zase natrápil a i křeč se opět ozvala, ale i když jsem se propadal, tak ztráta nebyla tak velká jako v předchozím kole a opět díky spolupráci s některými závodníky jsem se po sjezdu dostal na průjezdu stadionem opět na konec prvního balíku ( takže někde kolem +- 18.místa). Věděl jsem, že se musím, za každou cenu pokusit dostat co nejvíce dopředu, ale balík se celkem natahoval a mě se nedařilo dostat se přes 2 závodníky před sebou, kteří se snažili také se předjet, takže jsem pouze sledoval, jak se pár lidí přede mnou  dělá mezera a odpadáme… Ale i já jsem už tahal nohy jak z medu a v kombinaci s ucpanou tratí dvěmi závodníky přede mnou jsem v závěru stoupání již nemohl nic udělat. V následující rovinaté pasáži jsem se přes ně nakonec dostal a snažil se „sbírat drobky“ a dojíždět a předjet roztroušené závodníky přede mnou. Pár jsem jich předjel a už tu byl poslední kopec před stadionem, kde jsem viděl Sodergrena, takže to byla pro mě výzva. Do kopce jsem naburácel, skoro hned jsem odstup stáhl na polovinu, ale najednou jako bych se zastavil a pokud jsem ještě něco z náskoku ukrajoval tak výrazně pomaleji než před chvílí…už jsem neměl kde brát…ještě se přeze mě najednou přeřítil Chernousov – jak kdyby jel autem :-(, ale už tu byl konec kopce a během poslední rovinky před stadionem jsem se dostal za oba do kontaktu. Chvíli jsem si spočinul a v háku nabral rychlost. V posledním kopci, přímo na stadionu, jsem předjel Sodergrena, nahoře jsem viděl všechny svatý a celý tělo vysílalo alarm, že už nikam nechce, ale ještě jel přede mnou Chernousov a hned za mnou Sodergren, který se ještě nevzdal…poslední sjezd a pokus o finiš… chvíli jako by se cíl nepřibližoval, Sodergrena jsem cítil nepříjemně blízko, ale za chvilku jsem již věděl, že Chernousova už nedám, ale Sodergren už taky šanci nemá…konečně cíl…padám…a jenom ležím…konečně. Takže nakonec 13.místo, což není špatné, ale ani to pro co jsem si do Oslo přijel. Dlouho mi trvalo než jsem se dal trošku do kupy, oblíkl, prošel mix zonou plnou novinářů s mraky dotazů…a to byl vlastně konec MS… I přesto, že jsem si z MS domů nevezl medaili, kterou jsem tak chtěl a která byla cílem a motivací v celém roce, tak jsem byl rád, že jsem na MS startoval, závodil, předvedl, myslím, velmi kvalitní výkony, ale holt někteří byli nyní lepší. Sláva vítězům, čest poraženým. Atmosféra během MS byla naprosto úžasná, Norové jsou opravdu blázni do běžeckého lyžování a já jsem moc rád, že si stejnou atmosféru mohla vychutnat i má rodina, která přijela s kamarády a všichni mě mocně povzbuzovali.I když některé věci nefungovali jak měli, tak to bylo jednoznačně výborné MS a děkuji všem pořadatelům, dobrovolníkům a i divákům kolem trati za výborné MS a exkluzivní atmosféru.

SP Lahti – skiatlon 10km K + 10km V

   Během úterý a středy, které jsem pobyl doma jsem byl pouze jednou lyžovat. I když jsem vyrazil na lyže s Katkou a bylo nádherné počasí, tak jsem snad na každém kroku cítil únavu z padesátky, ale alespoň jsem si spravil náladu odpoledne na sjezdovkách, kam jsem vyrazil s celou rodinou. Fakt paráda. Ale přišel čtvrtek a já už zase mazal na letiště a nabral směr Lahti. Cesta v pohodě a jelikož jsme letěli i s větší částí servisu a skokany tak o zábavu nebyla nouze. Páteční trénink na tratích i díky počasí ( kolem 0°C a sněžení) nic moc, alespoň jsem po delší době oprášil mikrokontakty a dal nějaký ten úsek rychle na prodýchnutí… Dnešní závod již před startem dobrý. Přijeli jsme na tratě, rozjezdové lyže stoupaly velmi dobře a i jsem měl pocit, že jedou, což je vždy známka, že i závodní by měly být v pohodě.  Startoval jsem s číslem 4 a hned od začátku jsem se držel vepředu, opět jsem nechtěl tahat a cílem bylo zaútočit na prémie. Věřil jsem si na klasickou prémii, ale v kopci k ní jsem zvolil špatnou stopu, sice nejkratší, ale v nejprudší části byla rozbitá z předchozího kola, kdy závodníci vzadu běželi stromečkem, čímž stopu zničili a nadělali sněhové hroudy, takže i když jsem se rychle dostal před vedoucího Rickardssona, tak mi to následně v těchto místech začalo kvůli hroudám smekat a byl jsem rád, že jsem nakonec uhájil 2.místo na prémii, poslední kolo klasiky jsem již cítil přicházející krizi, ale do depa jsem přijeli s náskokem 12 vteřin, což vypadalo nadějně. V prvním skejtovém kole jsem si pěkně užil krizi a tak jsem Dariovi ani Danielovi ani jednou nepomohl :-(, zezadu se blížil Clara a s ním celkem velká skupina, takže jsem viděl, že naše 12ti výhoda vezme za chvíli za své. Ve druhém kole na prémii jsem byl 2., takže s klasikou vyrovnaný :-), na konci kola již nás skupina dojela a já se sice již začal cítit opět lépe, ale snažil jsem se v tom mumraji držet na předních místech odkud se lépe zachycuje nástup. V posledním kole jsme poodjeli zbytku, ale „díky“ potyčkám s Clarou na konci závodu, kdy jsem se ho snažil předjet ( jen 2 byly za samotný stadion) jsem se nedostal na lepší než 5.místo, které jsem ve finiši udržel před Šedovem. Výborný závod, samozřejmě se mi slabé místo nevyhnulo, ale spokojenost. Ještě jednou velké poděkování servisu, protože lyže jsem měl na klasiku naprosto excelentní jak do kopce tak ve sjezdech a na bruslení výborné! Jen tak dál! :-) Po závodě jsem měl i chuť startovat v zítřejším sprintu, i kvůli náročnému okruhu, ale nedostal jsem důvěru, takže se budu soustředit na finále SP, které začíná sprintem ve Stockholmu již ve středu.

Lukáš