V prvním olympijském závodě jsem získal bronz! :-) …

Do závodu na 15km volně jsem vybíhal se startovním číslem 34 hned za Dariem Colognou a z elitní červené skupiny za mnou startovali již jen Marcus Hellner a Peter Northug. Před startem jsem byl lehce nervozní, ale to je vždy při prvním startu na OH ( nebo MS či SP) u mě normální. Hned od startu jsem se snažil nasadit vysoké tempo a hned od prvního mezičasu jsem dostával povzbudivé informace, že jedu neustále na medailové úrovni, případně v těsném dosahu. Z oficiálních mezičasů jsem nakonec vyčetl, že jsem se celý závod na oficiálních mezičasech držel na 4.pozici. Zhruba do 4.kilometru se mi jelo dobře, ale těsně před 4.kilometrem jsem měl v obou kolech celkem problémy v jedné zatáčce, naštěstí pokaždé bez pádu :-). Po 4.kilometru se o slovo přihlásila krize :-(, která mě pěkně potrápila a už jsem se pomalu smiřoval s tím, že v prvním závodě na medaili nedosáhnu :-(… Změna nastala, když jsem na nadcházejících mezičasech dostal informace, že i přes nepříjemnou krizi se stále držím na 4.místě nejhůře zhruba 8 vteřin od 3.místa (to, že za mnou jsou další 2 v pár vteřinách jsem nevěděl), což mě vyburcovalo k risku, kdy jsem se rozhodl ( a zejména donutil :-) ) jet naprosto „podlahu“ s tím, že buď budu bojovat o bronz nebo rupnu tak, že budu mít vůbec problémy do cíle dojít. Naštěstí vyšla ta první varianta ( přiznávám i díky nezbytnému štěstí – 1,5 vteřiny na 15km je spíš štěstí :-) ) a já po dojezdu do cíle netrpělivě čekal, zda Hellner přijede za mnou do cíle do 30´´ nebo ne. Bylo to těsné, ale v můj prospěch, takže jsem se mohl začít radovat :-). Rázem se roztočil kolotoč fotografování, slavnostního vyhlášení výsledků na stadionu, tiskové konference, antidopingové kontroly, přesun do vesnice, přesun do Whistleru, slavnostní vyhlášení včetně medailí ve Whistleru a další povinnosti, až jsem nakonec šel spát o půlnoci :-) a od startu závodu se vlastně nezastavil. K výsledku mi velmi pomohly výborné lyže, za což patří dík servisu v čele s Honzou Pešinou a Vítem Fouskem, velké množství českých fanoušků (včetně bobistů, kteří mi již několik dní dopředu hlásili, že si tento závod ujít nenechají :-) ), kteří byli vidět a zejména hodně slyšet :-). V cíli jsem se potkal i s českým premiérem Janem Fischerem, s nimž jsem měl tu možnost si ještě krátce pohovořit v olympijské vesnici, takže bylo vidět, že šlo o ostře sledovaný závod :-)  a jsem moc rád, že se povedl a doufám, že přinesl celému týmu potřebný klid, který může do dalších startů kohokoli jenom pomoci. Druhý den jsem, i když bylo v plánu volno po závodě, ještě musel vyrazit znovu na tratě, kde byli všichni medailisté k dispozici pro oficiální focení pro lyžařské firmy a tak na volno došlo až odpoledne. Takže se dá s nadsázkou říci, že pro mě závod začal 15.2 ve 12.47 a skončil druhý den v 12.15 :-). Dnes jsem byl již opět na tratích, ty ale byly kromě trati na které probíhal sprint naprosto uzavřeny, takže jsem v duatlonových botech absolvoval lehký klasický trénink na turistických tratích (zhruba 1h45´). Po návratu z tréninku jsem ještě zařadil lehké posilování, pak jsem chvilku mrknul na sprinty a mazal na oběd.

 Po několika dnech jsem se taktéž vydal do místní modlitebny, kde je k dispozici „Kniha soustrastí“ za mrtvého gruzínského sáňkaře Nodara Kumaritašviliho, kam jsem chtěl připojit svůj podpis. Tato tragédie mě celkem dost vzala, protože všichni sportovci vidí olympiádu jako svůj sportovní vrchol, chceme zde bojovat s nejlepšími sportovci daného sportu a vracet se domu s jedinečnými zážitky a vzpomínkami a nikdo si ani náznakem nemyslí, že by se mohlo stát něco takového…a viděl jsem kolem sebe, že snad nebyl nikdo, koho by tato tragédie nezasáhla. Chtěl jsem se podepsat do této knihy a vyjádřit tak lítost a soustrast rodině Nodara, ale když jsem viděl, že to není jen o podpisu, ale každý svůj podpis doprovodil i nějakým textem, který vystihoval jeho pocit z nešťastné události, tak jsem dlouho přemýšlel, jak formulovat co bych chtěl napsat. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem to, myslím, zvládl, ale chvilkovému smutku jsem se nevyhnul… Je to velmi smutná událost těchto olympijských her a byl bych rád, kdyby si alespoň při závěrečném ceremoniálu na konci olympijských her na Nodara všichni vzpomněli…

Má dnešní aktualizace má smutný konec, ale pevně věřím, že veselejší dny a zprávy přijdou…!

Díky za dosavadní podporu celému českému týmu, ale NEPOLEVUJTE :-) !!!

                                                                                                                                Lukáš